Conerhouse Cinema Manchester
13. 02. 2008
Proč si nedopřát den před Valentýnem pořádnou dávku emocí. Trailer k „novému“ filmu Juliana Schnabela The Diving Bell and the Butterfly tak parádně mixoval Exlosions in the Sky s francouzskými Ultra Orange, že to jednomu až vhánělo slzy do očí. Díky Felicity, která mi dala uzounkou prózu Jeana-Dominiquea Baubyho k Vánocům, jsem se mohl s tímhle emocionálním skafandrem potopit a následně vznést jako motýl už v letadle nad Holandskem, a když konečně přišla možnost vidět celý film, nešlo zaváhat. Sakra, stojí to za pohled. Herecké výkony Amalrica a Von Sydowa sráží do kolen. Režírující Schnabel je pánem svého řemesla. Cena z Cannes a nominace na Academy Award zcela namístě. Seděl jsem v kině a pomalu mizel v sedačce. Prostá lidskost může mít někdy takovou sílu, že vám vyžene myšlenky z hlavy, sebere slova z úst. Nedokážu říci, jestli je film lepší než Baubyho originál, ale faktem je, že na mě obě média fungují a vzájemně se ani v nejmenším nekříží. Napadlo mě: I am Sam meets Awekenings. Pokud jste oba filmy viděli, je vám určitě jasné, že do kina jedině s kapesníkem. Nevím, jestli se na The Diving Bell and the Butterfly ještě někdy podívám. Každopádně na něj jen tak nezapomenu. Nezapomenutelné. Vskutku.
Žádné komentáře:
Okomentovat